Šárka Kmochová: Odvaha opustit pohodlí červených koberců
Odmalička jsem toužila po tom být úspěšnou manažerkou nebo podnikatelkou. Mými vzory byly krásné, chytré, schopné a chladné manažerky z televizních seriálů. Milovala jsem Alexis ze seriálu Dynastie – bohatou, elegantní a mocnou dámu, která nezná slitování a celý svět se točí podle ní. To, že se stanu takovou ženou, jsem dětskýma očima vnímala jako jasný fakt, mé přesvědčení bylo neotřesné. Jako by vše bylo předem naplánováno. Svět už teď jen rozprostře přede mnou červený koberec, abych se po něm za potlesku publika mohla procházet. Mám vše, co potřebuji.
Je mi 28 let, v lodičkách, kostýmku a provokativně růžových punčocháčích vedu poradu svého týmu specialistů ve velké mezinárodní korporaci. Moji chytří a ambiciózní podřízení se mě oprávněně ptají na naši letošní vizi. Proč to děláme? Kam směřujeme? Potřebujeme znát náš konečný cíl a věřit mu! Ani nevíte, jak ráda bych vám opověděla. Jak moc toužím po tom vám zapáleně představit vizi, které ze srdce důvěřuji a na které mi tak záleží. Jenže já ji neznám. A neznají ji ani moji nadřízení. Mnohé z nás spojuje stejné nevyslovené zoufalství. Chybějící hodnoty, smysl, význam činnosti, které věnujeme tolik energie a času z našeho života. A strach. Co bych dělal/a, kdybych nedělal/a tohle? Kde bych vzal/a peníze? Bylo by to jinde lepší?
O pár měsíců později sedím na meditačním polštářku, a spolu s dalšími padesáti účastníky semináře Univerzální zkušenost se dívám na svůj dosavadní život z perspektivy smrti. Budu-li pokračovat v kariéře, kterou mi kdosi nalinkoval, jaký odkaz po sobě zanechám? Červený koberec už se začal rozvíjet a je jen otázkou času, kdy dosáhnu na TOP manažerské pozice. Mám vše, co potřebuji. Jenže ten člověk, který tohle pro mě dost podivně mystické setkání vede, jako by mě očaroval magickou silou. Dokázal totiž zesílit na maximum ten hlas ve mě, který říká, že ŽIVOT JE MNOHEM VÍC NEŽ TO, CO JSEM SI PLÁNOVALA.
TRUST and COURAGE, slyším už poněkolikáté z Alanových úst. DŮVĚRA a ODVAHA. Běžte tam, kam se bojíte jít. Ten skoro sedmdesátiletý a přece tak vitální a neobyčejně nádherný stařík dělá svou práci opravdu na jedničku. Donutil mě totiž dojít až na vrchol radikální upřímnosti. A právě tady svádí svůj boj touha se strachem. „Měla by ses konečně odhodlat s tou prací skončit.“ „Ale když se teď rozhodnu, tak to pak budu muset udělat!“ „A když se nerozhodneš, tak jsi obyčejný zbabělec, který promarnil svou šanci.“ „ ………….“
OK, udělám to. Rozhodnuto. V pondělí dávám výpověď.
A od té doby jsem na cestě. Každý den je jedním velkým objevováním, prohlubováním, pronikáním, experimentem. Nic už není tak jasné, jako bylo dřív. Červené koberce patří minulosti a jediným příslibem budoucnosti je překvapení. Život nedává žádné garance, jen tisíce příležitostí a miliony lekcí. A každý den přináší MNOHEM VÍC, NEŽ JSEM SI KDY DOVEDLA PŘEDSTAVIT.
Šárka Kmochová, 20. ledna 2013
P.s. Tenhle buben mi věnovali mojí bývalí kolegové na rozlučkové party. Mám ho moc ráda a na festivalu Oslava Života na něj rozhodně budu bubnovat! Podpoří všechny, kdo se mnou na mém workshopu přijdou oslavovat divokost Bohyně Kálí.
Čtěte dále:
