Většina z vás už určitě viděla Cameronův film Avatar. A víte taky, co slovo Avatar znamená? Wikipedie říká, že pochází z hinduismu, znamená „vtělené božské bytosti do fyzického těla“ a že jedním z takových vtělení byl Buddha. Já ho vnímám spíše jako lidského zástupce Boha na Zemi. Zástupce, kterým se může stát každý z nás. Jak?
Má zkušenost vychází ze zážitků několika šamanských rituálů poslední doby, kde se mi pospojovala uvědomění získaná v minulosti, přidala se k nim další a dohromady to vytvořilo jeden úplný celek. Jsem toho názoru, že se každý může stát Avatarem tehdy, kdy se stane on sám celistvým a pochopí své propojení se vším ostatním, hmotným i nehmotným světem. S druhými lidmi, se zvířaty, s rostlinami, s hmotou i Duchem. Tehdy, když procítí a prožije tuto celistvost a jednotu vnitřní i vnější a začne ji na Zemi žít. Co je ale přesně za tím? A jak na to?
Celistvý člověk
My všichni jsme roztříštění do mnoha částí. Některé naše části dominují a řídí náš život, jiné jsou zase skryté, žijí ve strachu a pasivitě. A pak je tu mnoho částí, které jsou něco mezi tím. To roztříštění do částí vzniká hned několika způsoby, například při traumatických situacích, které jsme zažili; nebo tím, že jsme se v dětství přizpůsobovali a deformovali své pravé já, abychom neztratili lásku a péči rodičů potřebnou k životu; nebo když jsme v dospívání přizpůsobovali svou jedinečnost požadavkům společnosti; a mnoha dalšími způsoby. Není ani tak podstatné, jak jednotlivé části vznikly, jako to, že existují. A dokud je postupně všechny nepoznáme, nevyléčíme a nesjednotíme, nemůžeme žít dlouhodobě v harmonii a naplno. Do té doby totiž vždy nějaká část bude chtít něco, co jiná ne, další zase něco jiného a do té doby budou pokračovat všechny naše problémy z toho pramenící - napětí, strachy, nerozhodnost, výkyvy nálad, nemoci…
Možností jak se poznávat a stávat celistvým je mnoho, od meditací přes různé zážitkové skupiny a akce až po terapie. Všechny mají ale společný základ – odvahu vidět pravdu a dovolení sobě samému mít se líp. Pak je cesta otevřená a může přicházet objevování, ulevování, léčení a sjednocování. A spolu s tím i zvyšování kvality života a jeho prožívání.
Harmonie s ostatními
Léčení sebe sama a stávání se celistvým je jen jedním z rozměrů celistvosti. Nežijeme v tomto světě sami. Je pravda, že když se stáváme celistvými, poznáváme své pravé já a svou jedinečnost a tím poznáváme i své poslání na Zemi. Naše poslání je tím, co naplňuje nejen nás, je i pojítkem k druhým. Je totiž i manifestací naší jedinečnosti vůči okolí a službou celku. Když vykonáváme své poslání, jsme tím prospěšní nejen sobě, ale i druhým. Když děláme něco s radostí a láskou, šíříme prospěch do okolí spolu s radostí a láskou.
Podle indiánské tradice jsme všichni malými zrcadly, která vznikla rozbitím jednoho velkého původního zrcadla. Odtud jejich pozdrav „In lakesh“ – „Já jsem Ty“ a odpověď „A’laken“ – „Ty jsi Já“. Možná teď přemýšlíš – jak může být mnou takový bezdomovec, nebo vrah? Nebo někdo, kdo mi škodí, nebo kdo mě zraňuje? Věř mi, i oni jsou Tebou. Pokud Ti nevadí, nemáš problém to přijmout. Pokud ano, pak jsou Tvými velkými učiteli. Podle Zákona odrazu (že druhý svým chování ke mně odráží/zrcadlí mne samotného), Ti to, co Ti na nich vadí, zrcadlí něco z Tebe. Bezdomovec například to, že některá Tvá část se taky cítí bezmocná, zraněná a nedospělá. Vrah například to, že některá Tvá část taky cítí příkoří a má vztek, který by potřebovala ventilovat. Ten, kdo Ti chce zle zase to, že některá Tvá část taky chce zle jemu, nebo druhému. Ten, kdo Tě zraňuje zas to, že některá Tvá část zraňuje jej, nebo druhé. Pokud se nám podaří uvědomit si, že všichni, kteří nám přichází do života jsou našimi velkými učiteli (a my zase jejich) na cestě k naší celistvosti a jejímu prožívání ve vnějším světě, pak se naše zrcadlo může začít propojovat s druhými a vytvářet větší a větší, původní, jednotné zrcadlo. Pak můžeme pochopit a tolerovat nejen své rodiče a čerpat z nich zdravě (a vracet jim) jejich lásku a podporu, ale také čerpat lásku a podporu celého rodu, národa a lidské rasy. A vracet jim ji.
Harmonie s přírodou, živou i neživou.
Nejsou to jen lidé, kteří tvoří naše prostředí. Příroda, živá i neživá, je jeho nedílnou součástí. Známe ji dobře v tom, že si z ní bereme. Ale to není vyvážený vztah. Kde je naše dávání? Kde je vracení zpět? U našeho vztahu s přírodou je ta nerovnováha tak zřejmá a přitom na ni tak hřešíme. Ona se totiž nemůže tak rychle bránit jako člověk, nemluví, nezakřičí bolestí, neřekne hned NE. A lidstvo, jako celek, si ještě neuvědomuje tuto nerovnováhu, pořád je zaujaté ve svých hrátkách ega a mocenských bojích, ještě si tolik neuvědomuje ten široký kontext. To ale neznamená, že si ho neuvědomují/nemůžou uvědomit jednotlivci, že si ho neuvědomujete/nemůžete uvědomit vy. Přírodě se dá vracet mnohým způsoby. Už jen poděkováním za každé jídlo Matce Zemi, za tyto její dary. Nebo jakýmkoliv pozitivním kontaktem s ní – pohlazením zvířete, pozdravením se očima se stromem, obdivem krásy květiny. Nemusí jít jen o velké činy, jako je podpora ekologických aktivit nebo sázení stromů, i když takové žití zcela v souladu s přírodou...? Co říkáte?! :)
Možná už jste někdy zažili pocit, že jste v souladu sami se sebou a veškerenstvem. Často tyto zážitky přichází právě v přírodě. Je v ní tak ohromná síla. Ta síla je mnohem větší, než to, co nám dává. Když se na ni naladíte, když ten tok není jen jednosměrný a omezený jen na nevědomé braní si, pak zažíváte/zažijete úplně jinou kvalitu tohoto vztahu. Pak jídlo chutná stokrát líp a krásný je i ten kámen na cestě. A všichni mají ten stejný význam a důležitost, jak silný a mocný strom, tak i malý lísteček na keři. Stejně tak i počítač, kus dálnice nebo budova banky. I oni tady mají své místo, svou funkci. I jich si je třeba vážit a prožívat vděk za jejich služby. I oni mají své místo na Zemi a v našem životě.
Harmonie s Duchem
Harmonie s Duchem (Bohem/Zdrojem/Existencí/Vesmírem, jakkoli ho nazýváš) je přirozeným vyústěním naší osobní celistvosti a vnímání propojení se vším okolo nás, včetně něj. Není ale třeba čekat, až se zcela zacelím a podaří se mi propojit s ostatními a přírodou, abych mohl pocítit toto spojení. Někdy to může být přesně naopak, dojde nejprve k propojení s Duchem a ta krása a podpora z tohoto spojení se pak šíří do ostatních rovin, pomáhá nám zacelovat se a spojovat s ostatními. A jak se s ním spojit? Cesta k němu vede přes pokoru. Pokora je mostem, tou přímou telefonní linkou. Pokora a uvědomění si, že jsou věci mnohem větší, než jsme my sami. Nejen Duch, ale i Život a Smrt a mnohé další. Když pustíme kontrolu a otevřeme se důvěře, pak známe nejen své místo v celku, ale máme i možnost čerpat z něj jeho podporu.
Když se nám podaří toto všechno si uvědomit a začneme tuto osobní a vzájemnou celistvost a propojenost na Zemi žít, staneme se Avatarem. Objevíme toho Boha v sobě a staneme se tím božským zástupcem na Zemi.
Hodně štěstí na Tvé jedinečné cestě, Ti, milý Avatare, přeji.
S láskou,
Akshara
p.s. Text je volně šiřitelný s uvedením www.akshara.cz jako zdroje.
Více o autorce, která bude na festivalu překládat, najdete zde:
